Aufrufe
vor 5 Jahren

Lebensräume im Landkreis Görlitz (CZ)

  • Text
  • Goerlitz
  • Rezervace
  • Biotopy
Lebensräume im Landkreis Görlitz - mit Naturerlebnistipps

2 Suché písčité

2 Suché písčité trávníky (Koelerio-Corynephoretae) Jedná se o nesouvislé, nízké a chudé trávníky a meze na chudých, často kyselých písčitých půdách. Zde žijící rostlinná společenstva jsou vystavena extrémním teplotním výkyvům, jakož i větru a suchu. Na sypkých písčitých stanovištích vznikají nesouvislé trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorion canescentis). Typické rostlinné druhy jsou kromě paličkovce (Corynephorus canescens) např. jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), smil písečný (Helichrysum arenarium), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) a kostřava ovčí (Festuca ovina). Vyskytuje se zde řada jednoletých druhů rostlin. K nim patří mimo jiné pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta) nebo kolenec Morisonův (Spergula morisonii). Suché písčité trávníky stepního vzhledu jsou oázou rozličných druhů hmyzu, například vážek a kobylek. Zvířata, rostliny, biotopy Na suchých, na živiny chudých písčitých stanovištích Mužakovského vřesoviště převažují březové lesy a bory se zastoupením dubu. Ve vřesových borech často určují ráz podrostu brusnice borůvka a brusnice brusinka (Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea). Pozoruhodné jsou v borech vzácné druhy, jako medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), kozinec písečný (Astragalus arenarius) či zimozelen okoličnatý (Chimaphila umbellata). Ve vlhkých a chladných kotlinách v blízkosti hladiny spodních vod je třeba vyzdvihnout výskyt autochtonních smrčin. Jsou považovány za svědky postglaciálního rozšíření smrku. Pozoruhodný je výskyt jedle bělokoré (Abies alba) v jednotlivých smrčinách (chráněné území Prales/Urwald Weißwasser), která zde má nejsevernější hranici rozšíření. Ve společenstvu s výskytem smrku se nachází třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), která je v zásadě druhem horských smrčin, jakož i žebrovice různolistá (Blechnum spicant) a pérnatec horský (Oreopteris limbosperma). Přírodě blízké a nezastavěné úseky potoků a řek Nisa se na východním okraji vřesoviště Muskauer Heide vyznačuje rozlehlými přírodě blízkými úseky s velkým významem pro ochranu přírody a druhů. Přírodě blízkými úseky řek se chápou málo upravené resp. málo narovnané úseky vodních toků včetně pobřežní vegetace. Evropsky významná lokalita Oblast Nisy se navíc vyznačuje rozmanitou lužní krajinou s mokřady, bažinatými vřesovišti, vlhkými loukami a prameništi. 2 Niva Nisy (Foto: Dr. Hans-Dieter Engelmann) Nahoře: Vážka (Foto: Mike Krüger) Dole: Smil písečný (Foto: Mike Krüger) 22 MUŽAKOVSKÉ VŘESOVIŠTĚ 23

2 Stará ramena vodních toků jsou stojaté vody, které vznikly oddělením od koryta řeky. Jedná se většinou o malé vodní plochy bohaté na živiny se sklonem k zarůstání a vysoušení, mnohdy ovlivněné záplavami. Zde bychom našli především potěr, vzplývavou vegetaci, rákosiny, ostřice a pobřežní dřeviny. Terasovité břehy Nisy pod Steinbach a Schöps hostí zbytky kontinentálních suchých písčitých trávníků s výskytem mimo jiné hvozdíku kartouzku (Dianthus carthusianorum), bělozářky větevnaté (Anthericum ramosum) a ostřice pískomilné (Carex pseudobrizoides). 2 Kvalita vody se v řece Nise v posledních 20 letech výrazně zlepšila, což má pozitivní dopad na rozmanitost druhů. Pozoruhodná je v této oblasti i bohatá rybí a hmyzí fauna. K více než 30 zde zastoupeným druhům ryb patří i druhy, jimž hrozí vyhynutí, jako ostroretka stěhovavá (Chondrosdoma nasus), piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis), sekavec písečný (Cobitis taenia), lipan podhorní (Thymallus thymallus) a parma obecná (Barbus barbus). Klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), ohrožený druh vážky, patří k nejkrásnějším domácím druhům vážek. Z motýlích druhů je třeba zmínit m.j. výskyt modrásků bahenních a očkovaných (Maculinea nausithous, Maculinea teleius), kteří jsou vázáni na bohatý výskyt krvavce menšího v údolí Nisy. Bohatě zbarveného ohniváčka rdesnového (Lycaena dispar) můžeme vidět především na vlhkých loukách s výskytem různých druhů rdesna. Rašeliniště jsou přirozená nebo přírodě blízká území závislá na srážkách nebo minerální spodní vodě. Jsou převážně bez stromů nebo porostlé rašelinným lesem. Stálým vlivem vody se odumřelé části rostlin rozkládají jen neúplně, takže se tu vytvořila někde silnější, jinde slabší vrstva rašeliny. Rozlišují se vrchoviště, střední a nízká rašeliniště. Přechodová rašeliniště Nacházíme je v prohlubních plněných spodními vodami. V na živiny chudých a kyselých poměrech nacházíme flóru odpovídající rašeliništím vrchovištním. Pozoruhodnými zástupci jsou kromě klikvy bahenní (Vaccinium oxycoccos) severské kontinentální druhy, jako kyhanka (Andromeda polifolia), travina Calamagrostis stricta, rojovník bahenní (Ledum palustre) a hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba). Nahoře: Terasovité břehy Nisy (Foto: NSZ) Vlevo dole: Ohniváček černočerný (Foto: Kay Sbrzesny) Vpravo dole: Hvozdík kartouzek (Foto: Kay Sbrzesny) Nahoře: Klikva (Foto: Dr. Hans- Dieter Engelmann) Uprostřed: Ďáblík bahenní (Foto: Kay Sbrzesny) Dole: Rašeliniště v Mužakovském vřesovišti (Foto: Dr. Hans- Dieter Engelmann) 24 MUŽAKOVSKÉ VŘESOVIŠTĚ 25