3 3 Rostliny, zvířata,
3 3 Rostliny, zvířata, biotopy Rybníky V závislosti na obsahu živin vykazují rybníky rozdílnou vegetaci. Od okraje rybníka směrem k jeho středu se v závislosti na hloubce vody vytváří dva typy vegetace. U eutrofních vod (bohatých na živiny) se na okraji rybníka obvykle vyskytuje rákosinový pás, sestávající z rákosu obecného (Phragmites australis) a orobince, směrem ke středu pak vegetace s plovoucími listy se zastoupením leknínu bílého (Nymphaea alba), rdestu vzplývavého (Potamogeton natans), rdesna obojživelného (Persicaria amphibia) a lakušníku vodního (Ranunculus aquatilis) a/nebo podvodní vegetace. Čím přírodě bližší je hospodaření, tím vzácnější je struktura rybníků s ostrovy, rákosinovými stěnami, vegetací s plovoucími listy a přírodě blízkými pobřežními zónami. Tato místa představují důležité biotopy pro řadu živočišných a rostlinných druhů. K nim patří mimo jiné savci žijící u vody a ve vodě, jako vydra říční (Lutra lutra), vodní ptactvo, jako jsou kachny, husy, labutě, chřástalovití, obojživelníci, jako kuňka obecná a četné druhy vážek a jiného vodního hmyzu. Rákos (Foto: NSZ) Vlevo: Šídlo královské (Foto: Mike Krüger) Uprostřed: Šípatka střelolistá (Foto: Kay Sbrzesny) Rákosiny Zejména v příbřežních oblastech rybníků a jiných stojatých vod vznikají více či méně rozrostlé rákosinové zóny. Jedná se přitom obvykle o rostliny vysokého vzrůstu, ve kterých převažují jednotlivé druhy rákosin. K charakteristickým rostlinným druhům patří rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širokolistý či úzkolistý (Typha latifolia resp. angustifolia) nebo zblochan vodní (Glyceria maxima). Směrem ke břehu často navazují malé rákosiny se zevarovitými druhy (Sparganium) a haluchou vodní (Oenanthe aquatica). Navzdory relativně chudé rostlinné výbavě jsou pro četné druhy zvířat mimořádně významným hnízdištěm nebo útočištěm. Řada ptačích druhů nachází v hustých rákosinách hornolužické krajiny rybníků chráněná hnízdiště. K těmto druhům patří mimo jiné jeřáb popelavý (Grus grus), bukač velký (Botaurus stellaris), moták pochop (Circus aeruginosus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), potápka roháč (Podiceps cristatus), chřástal vodní (Rallus aquaticus) jakož i husy, kachny a labutě. Rákosiny jsou velmi rychle rostoucí (až 4 metry za rok). Aby bylo zabráněno zarůstání vodní plochy, musí být pravidelně vyřezávány. Toto se smí v biosférické rezervaci provádět pouze mimo doby hnízdění vodních ptáků. Stavy rákosu jsou dnes ohrožovány množstvím faktorů, mimo jiné eutrofizací vody, znečištěním vod i rybářstvím a vodními sporty. Rákosiny proto patří k obzvláště chráněným biotopům v Sasku. Rákosina (Foto: NSZ) 34 HORNOLUŽICKÁ KRAJINA VŘESOVIŠŤ A RYBNÍKŮ 35
3 Vydra říční (Foto: Kay Sbrzesny) Vydra říční (Lutra lutra) Populace vydry říční, která je v celém Německu kriticky ohroženým druhem, dosahuje v lužických rybnících nejvyšší hustoty výskytu ve střední Evropě. Vydra říční je lasicovitá šelma. Poznáme ji díky hustému hnědému kožichu, který je na straně břicha zbarvený světleji, a také podle hydrodynamického tvaru těla, jehož délka včetně ocasu může dosáhnout 90 cm. Charakteristické jsou dlouhé vousy a plovací blány mezi prsty. Protože je aktivní za soumraku a v noci, je její pozorování obtížné. Doklady o výskytu jsou především výkaly a otisky stop. Živí se především rybami, ale také obojživelníky, raky či menšími druhy, podle potravní nabídky. 3 Až do konce 20. století byla vydra říční hojně rozšířena. Byla však považována za »škodnou«, i lovena kvůli své kožešině. Dnes ji nejvíce ohrožují stavby na vodních tocích, jejich znečištění a silniční doprava. Plůtky a bezpečné podchody vhodné pro vydry mají přispět k zachování stavu vydry říční. Podmáčené lesy Podmáčené lesy dominované olší lepkavou (Alnus glutinosa) často představují konečné stádium zazemnění na živiny bohatých stojatých vod. Nacházíme je proto v okrajových částech rybníků, v oblasti starých vod a zrašelinělých terénních vln. Charakteristická je celoročně vysoká hladina spodních vod s občasným zaplavením, které nastává převážně na jaře. Vedle olše lepkavé se vyskytují břízy, vrby a jasany. Mezi rostoucími stromy často leží odumřelé kmeny. V podrostu jsou na jaře nápadné často syté barvy žlutě kvetoucích blatouchů bahenních (Caltha palustris) a kosatců žlutých (Iris pseudacorus) či bílé květy ďáblíku bahenního (Calla palustris). V jejich sousedství se nacházejí kapraďorosty a popínavé rostliny. V podrostu někdejších třetihorních hnědouhelných lesů může docházet také k tvorbě rašeliny. Dříve se podmáčené lesy v Lužici vyskytovaly hojně. Meliorační opatření vedoucí ke snižování hladiny spodních vod vedly k významným změnám vegetace, až po její úplné zničení. Nahoře: Olšový podmáčený les (Foto: Dr. Hans- Dieter Engelmann) Dole: Blatouch bahenní (Foto: Kay Sbrzesny) 36 HORNOLUŽICKÁ KRAJINA VŘESOVIŠŤ A RYBNÍKŮ 37
