Aufrufe
vor 10 Monaten

Lebensräume im Landkreis Görlitz (CZ)

  • Text
  • Goerlitz
  • Rezervace
  • Biotopy
Lebensräume im Landkreis Görlitz - mit Naturerlebnistipps

5 Zvířata, rostliny,

5 Zvířata, rostliny, biotopy Obzvlášť charakteristické jsou pro přírodní oblast Východní Horní Lužice mezofilní smíšené bučiny a údolní či svahové smíšené lesy. Tato lesní společenstva utvářejí spolu s bohatou nízkou flórou charakteristické biotopy pro rozličné druhy rostlin a zvířat. Bikové bučiny (Luzula-Fagetum) se vyskytují na kyselých, nepříliš suchých stanovištích, jako převážně smíšené bukové lesy bez bohatšího bylinného patra, se zastoupením dubu zimního, borovice lesní, habru obecného a břízy, v horských částech i smrku a jedle jako vedlejších druhů v rozličném poměru. V často jen málo rozvinuté přízemní vegetaci převažují bika hajní (Luzula luzuloides) a ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Na bohatších stanovištích se daří mařinkovým bučinám (Galio odorati-Fagetum), charakeristické druhy jsou mařinka vonná (Galium odoratum), strdivka nicí (Melica nutans) a pitulník žlutý (Lamium galeobdolon). Údolní a svahové smíšené lesy (Tilio-Acerion) nacházíme obvykle na malých plochách bohatších a extrémních stanovišť, jejichž obsazení bukem je možné jen omezeně, nebo je zcela vyloučeno. Tyto biotopy obsahují ušlechtilé druhy listnatých stromů na silně nakloněných až strmých, na suťová pole a kamenná moře bo - hatých a zároveň úživných svažitých a údolních stanovištích. V těch - to svahových lesích se zastoupením ušlechtilých dřevin nacházíme převážně lípu malolistou a velkolistou (Tilia cordata, T. platyphyllos), jakož i javor mléč a klen (Acer platanoides, A. pseudoplatanus). 5 Nahoře: Semenáček javoru (Foto: Kay Sbrzesny) Dole: Osladič obecný (Foto: Kay Sbrzesny) Maloplošná křemičitá suťová pole nacházíme obvykle spolu se stinnými svahovými a údolními lesy, jakož i skalnatými komplexy. Křemičitá suťová pole jsou charakteristická skromným, ale druhově velice pestrým porostem tvořeným dílem vzácnými mechy, lišejníky a kapradinami. Vlevo: Pitulník žlutý (Foto: Kay Sbrzesny) Vpravo: Ostřice třeslicovitá (Foto: Kay Sbrzesny) Přírodní prostor habrových lesů se zastoupením dubu svazu Galio- Carpinetum zahrnuje doubravy a habřiny na bohatých, často hlinito-jílových půdách. Lesy jsou bohatě strukturované a vykazují dobře vyvinuté bylinné a keřové patro. V teplých svažitých polohách se vyskytuje řada teplomilných rostlin. 58 VÝCHODNÍ HORNÍ LUŽICE 59

5 Křemičité skalnaté vrchy s pionýrskou a štěrbinovou vegetací nacházíme jako biotop na kyselých a zvětralých horninách, kde (téměř) nedochází k tvorbě půdy. Díky extrémním stanovištním podmínkám je nízká a nesouvislá vegetace charakteristická řadou specializovaných a ohrožených druhů rostlin, k nimž patří mechy, lišejníky a rostliny snášející sucho. K přírodnímu prostoru přírodě blízkých vodních toků patří přirozené horské potoky a říční úseky s typickou vodní a břehovou vegetací, jako lakušník vzplývavý (Ranunculus fluitans) nebo navazující nivní oblasti. Vlhké louky jsou výskytištěm blatouchu bahenního (Caltha palustris) a dalších typických druhů, jako je bezkolenec modrý (Molinia caerulea), sítina ostrokvětá (Juncus acutiflorus), vyskytují se zde také vzácné a zvláště chráněné druhy, ke kterým patří prstnatec májový a prstnatec plamatý (Dactylorhiza majalis, D. maculata). V okrajových částech vlhkých luk se příležitostně objevují rákosinová společenstva, s výskytem tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nížinné sečené louky jsou v tomto přírodním prostoru nejčastějším biotopem otevřené krajiny. Plochy se nacházejí na strmých až svažitějších svazích a příkopech, jedná se o druhově pestrá a obvykle extenzivně využívaná luční společenstva. Netopýr velký dosahuje jako největší saský druh netopýra rozpětí křídel od 350 do 450 mm při délce těla od 67 do 79 mm. Jejich hojné rozšíření v celé oblasti východní Horní Lužice souvisí s velkými letními koloniemi samiček a množstvím úkrytů pro samečky v oblastech čedičových a znělcových vrchů se vzrostlými porosty. Netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) je v této oblasti rovněž prokázán. V bohatě strukturovaných, přírodě blízkých a světlých listnatých lesích s vyvinutým keřovým patrem se vyskytuje plšík lískový (Muscardinus avellanarius), který je indikátorem druhově pestrých smíšených listnatých lesů s bohatým podrostem. Tito dobří lezci se takto chrání před sovami a svými dalšími predátory. 5 Vlhká louka s prstnatcem Fuchsovým (Foto: Kay Sbrzesny ) Plšík lískový (Foto: Gerd Ritschel) 60 VÝCHODNÍ HORNÍ LUŽICE 61

Natur / Umwelt

Chronik der Naturschutzarbeit (Band I)
Chronik der Naturschutzarbeit (Band II)
Lehrpfade im Landkreis Görlitz
Schadstoffdeponie "Philippine" Weißwasser
Lebensräume im Landkreis Görlitz (CZ)