5 Nahoře: Pohled k
5 Nahoře: Pohled k Landeskrone (Foto: Matthias Höhne) Vlevo: Sasanka pryskyřníkovitá (Foto: Kay Sbrzesny) Vpravo: Plicník (Foto: Kay Sbrzesny) Přírodní rezervace Landeskrone Přírodní rezervace Landeskrone hraje jako dílčí část evropsky významné lokality 30E Čedičové a znělcové vrchy východní Horní Lužice (FFH-Gebiet 30E Basalt- und Phonolithkuppen der östlichen Oberlausitz) mimořádnou roli především z hlediska ochrany biotopů mařinkových bučin, svízelových habřin se zastoupením dubu a údolních a svahových lesů, jakož i ochrany habitatů netopýra velkého (Myotis myotis) a netopýra černého (Barbastella barbastellus). Velmi dobře prozkoumán je v oblasti Landeskrone hmyz. Doložen byl například otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), právě tak jako výskyt 209 druhů drabčíkovitých, dalších 236 druhů brouků, 25 druhů mravenců a 16 druhů stonožkovců. Měkkýši jsou zastoupeni 58 druhy plžů. Druhově bohatá jarní flóra obsahuje pozoruhodnosti, jako dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina) a árón plamatý (Arum maculatum). Významnými druhy otevřených skalních výchozů jsou kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), hrachor černý (Lathyrus niger) a tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), jakož i vzácný netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). Informace o přírodní rezervaci Landeskrone Oblast Landeskrone byla za účelem zachování druhově pestrých lesních společenstev se zastoupením ušlechtilých listnatých dřevin vymezena jako chráněné území již v roce 1940. Původní lesní společenstvo potencionálně přirozené vegetace sestávající z buku a jedle bylo ve středověku vykáceno, na holém vrchu Landeskrone probíhala pastva. Vedle pastvy na nezalesněných či křovinatých pozemcích byly udržovány ohraničené, středně vysoké lesy. Patrně od 9. století se na Landeskrone nacházejí slovanské valy a zhruba od 12. století se na vrcholu nacházel rytířský hrad, díky kterým části vrchu byly nezalesněné. Hostinec s věží na vrcholu Landeskrone (Foto: NSZ) 5 Informace o přírodní rezervaci Rozloha: 54,29 ha Ochrana od: 30.3.1961 70 VÝCHODNÍ HORNÍ LUŽICE 71
5 Informace o dalších chráněných územích Přírodní rezervace Rutschung P se nachází na západním okraji něk dejšího hnědouhelného povrchového dolu Berzdorf, východně od Jauernick-Buschbach. Po těžbě uhlí na této ploše došlo v roce 1981 spontánně k sesuvu půdy, od té doby byla oblast ponechána přirozené sukcesi. Dosud bylo v přírodní rezervaci zaznamenáno 53 druhů hnízdících ptáků, k nimž patří potápka malá (Podiceps ruficollis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) či bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Nahoře: Údolí Nisy u Ostritz (Foto: NSZ) Uprostřed: Kosatec žlutý (Foto: NSZ) 5 Dole: Pryskyřník Ranunculus aquatilis (Foto: Kay Sbrzesny) Nahoře: Letecký snímek sesuvové oblasti Rutschung P (Foto: Matthias Höhne) Dole: Rosnička zelená (Foto: Kay Sbrzesny) Z herpetofauny bylo zaznamenáno 13 druhů, zejména zmije obecná (Vipera berus) a čolek velký (Triturus cristatus), rosnička zelená (Hyla arborea) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). Pozoruhodný je výskyt 35 druhů vážek a 17 druhů kobylek. Oblast Nisy Nivní oblasti Nisy v úseku mezi Zhořelcem (Görlitz) a Ostritz jsou ovlivněny relativně častými povodňovými událostmi z minulosti. Typická vegetace niv a vlhkých oblastí evropsky významné lokality 93 Oblast Nisy (FFH-Gebietes 93 Neißegebiet) zahrnuje vzácné druhy rostlin, jako žebratka bahenní (Hottonia palustris), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), stulík žlutý (Nuphar lutea), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), vrbiny kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), pryskyřník štítnatý (Ranunculus peltatus), kyprej vrbice (Lythrum salicaria) a skřípina lesní (Scirpus sylvaticus). Údolní úsek mezi Rosenthal u Hirschfelde a klášterem St. Marienthal u Ostritz je součástí chráněné krajinné oblasti Údolí Nisy a Klášterní les (Landschaftsschutzgebiet Neißetal mit Klosterwald). Lužická Nisa zde od mezidobí halštrovského a sálského zalednění před více než 200 000 lety vytvořila v rumburské žule úzké údolí, ohraničené 50 až 70 m vysokými skalními stěnami. Ze zalesněných svahů Klášterního lesa (Klosterwald) spadají směrem k Nise úzké boční rokle. Typické jsou pro tento úsek Nisy malé peřeje, štěrkové náplavy a velké ohlazené žulové bloky. V Klášterním lese na západní straně údolí převažují smrky, ve vlhkých svahových roklích nacházíme převážně zbytky přírodě blízkých jasanových lesů se zastoupením javoru. Na březích Nisy se setkáváme s mocnými buky lesními, duby zimními a kaštanovníky, které poskytují ochranu proti silné boční erozi Nisy. 72 VÝCHODNÍ HORNÍ LUŽICE 73
