5 Údolí Roschertal je
5 Údolí Roschertal je součástí chráněné krajinné oblasti »Údolí Mandavy/Mandautal«. Mandava zde prolomila čedičové a tufové vrstvy vrchů Butterberg a Spitzberg. Následkem tohoto procesu vzniklo v délce cca 1km impozantní průlomové údolí. Přitom se říčka zařízla do hloubky cca 60m a vznikly strmé svahy údolí. Údolí je odstupňováno téměř ve tvaru schodiště, přičemž se jedná o říční terasy z dob zalednění. V údolí Roschertal se vyskytuje především společenstvo svízelových dubových habřin. Vedle nich vystupují mařinkové bučiny. Ve vlhčích oblastech vegetace přechází v javorové a jasanové svahové lesy, zatímco na převisech nacházíme dubohabřiny se zastoupením lípy. Ke zde žijícím ohroženým druhům patří výr velký (Bubo bubo), netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr Brandtův (Myotis brandtii). Motýl modrásek bahenní (Maculinea nausithous) je denní motýl, který je mimo jiné vázán na výskyt krvavce totenu (Sanguisorba officinalis). Jarní vycházka do těchto míst je mimořádně půvabná, neboť zde nacházíme množství kvetoucích rostlin, např. plicník (Pulmonaria maculosa) a dymnivku dutou (Corydalis cava). 5 km 2 4 1:50000 Sachsen Top. Karte 1:50000 Sachsen © Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen, Bundesamt für Kartographie und Geodäsie 2008 Seite 1 von 1 Tip na výlet do přírody Návrh trasy Start Výlet údolím Roschertal do Hainewalde Nádraží Mittelherwigsdorf Trasa Mittelherwigsdorf – Roschertal – Zámek Hainewalde Hrobka Kanitz-Kyaw – Hainewalde (možné pokračování na vrch Breiteberg) Délka Obtížnost Zvláštnosti 5 km resp. 6,5 km mírná až střední Vycházka vede podél Mandavy z Mittelherwigsdorf po žluté turistické značce divoce romantickým údolím Roschertal do Hainewalde. Zde si můžeme prohlédnout malebnou obec v údolí Mandavy. Samostatná stezka návštěvníky zavede ke kulturním pozoruhodnostem, např. k zámku Hainewalde. Údolí Roschertal (Foto: NSZ) 78 VÝCHODNÍ HORNÍ LUŽICE 79
6 Hornolužické pláně 6 Stručná charakteristika Jihovýchodně od hor Königshainer Berge a západně od města Löbau se v okrese Zhořelec (Görlitz) nachází oblast lužických plání s výběžky saské sprašové oblasti. Charakteristická je zvlněná krajina s nadmořskými výškami mezi 170 a 200 metry. Oblast je částečně rozdělena vodními toky, například říčkou Löbauer Wasser a jejími přítoky. Horniny podkladu, lužický granodiorit, ale také rozsáhlé útvary vzniklé táním ledovců, jsou pokryté sprašovými sedimenty. Charakteristická údolí říčky Löbauer Wasser s úžinami (něm. Skaly) vznikla geologickém období pleistocénu při rozrušení granodioritových překážek. Lesy byly s výjimkou malých zbytků v údolích a na vyvýšeninách s výchozy geologického podkladu silně potlačeny. Převládající potenciálně přirozenou vegetací (PNV) jsou svízelové habřiny se zastoupením dubu. Přírodě blízké lesy a botanické zvláštnosti se v přírodním prostoru hornolužických plání nacházejí především na čedičových vyvýšeninách a v úzkých údolích na skalnatých svazích. Ty nabízejí rostlinám preferovaná stanoviště s obzvlášť přirozenou výbavou. V oblasti u Löbau je vegetace hornolužických plání charakteristická obzvláště kontinentálními elementy flóry. Původně zde byly doma nivní lesy se zastoupením olše a habru, v prohlubních habřiny se zastoupením dubu a na výše položených plochách i na rovinách bučiny. Vlhká stanoviště s olšinami, vlhkými loukami a jezírky se nacházejí ještě ojediněle u říček Löbauer Wasser a Rosenhainer Wasser, včetně jejich přítoků. Z historie Německé slovo »Gefilde« pro pláně je odvozeno ze staroněmeckého souhrnného označení pro polnosti. Úrodná pole hornolužických plání byla základnou tisícileté zemědělské kultury. Tato oblast je osídlena výrazně déle a silněji, než sousední přírodní prostory. Patřila k hlavním centrům lužické kultury, řazené ke kulturám doby bronzové a ledové druhé poloviny druhého století před naším letopočtem. Zhruba od roku 800 našeho letopočtu zde došlo k rozšíření nejprve slovanských, poté německých osadníků do sousedních přírodních prostorů. Vzhledem k poloze mezi pohořími na jihu a rašeliništi a lesy na severu byly hornolužické planiny pro jejich snadnou zdolatelnost již odedávna důležitým tranzitním prostorem středoevropských dopravních cest spojujících východ a západ, nejvýznamnější mezi nimi byla Via Regia. 80 Strana vlevo: Krajina plání (Pohled z kopce Löbauer Berg), (Foto: NSZ) HORNOLUŽICKÉ PLÁNĚ 81
